Touha po domovu.

By Vincenc Furch

Po domovu toužím zase!

Chtěl bych ony kraje zříti,

Kdež mi v dávno zašlém čase

První květlo vonné kvítí.

Kde sem v matčiném náručí

Ještě neznal světa hněvy,

Neznal, co mě nyní mučí,

Jenom zpíval sladké zpěvy.

Kdež sem beze vší starosti

S druhy svými jen se bavil,

Kdežto sem s novou radostí

Každé nové ráno slavil.

Kdežto sem o jasné čelo

Sobě vinul pestré kvítí,

Kdež mé srdce ještě smělo

Volně a radostně bíti.

Chtěl bych v matčiném náručí

Zpívat jako v dávném čase,

Zapomněl bych, co mě mučí –

Po domovu toužím zase.