Touha po fialkách na podzim.

Dneska jsem se ráno vzbudil s neurčitou, sladkou touhou,

zvláštní touhou po fialkách...

Podzim v parku snivě tesknil, neurčitým tesknil steskem,

cítil jsem to jaru cizí, loučící se roztesknění.

A já měl tak neúkojnou, bolestivou jednu touhu,

sladkou touhu po fialkách...

Po té vůni ranní rosy. po tom dechu prvé lásky,

kdy se v srdci rozevoní čímsi dětsky zavýsknuvším,

šťastným kouzlem ozdravení...

podzim počal v parku plakat, beznadějně, usedavě...