Touha po jaru.

Jaro, zašlé jaro,

přijdeš-li pak zpět?

Stále ještě dálný

zasněžen je svět,

stále ještě lesy

šedý svírá mráz,

jaro, milé jaro,

vrať se mezi nás.

Vrať se v slunném voze

do zapadlých hor,

ať nás obveselí

křídlatý tvůj sbor,

vrať se v zlaté záři,

aby bylo snáz,

s usmívavou tváří,

s kytkou sedmikrás.

Vrať se s kytkou blýštků

našim luhům vděk,

s kytkou pohaniny,

s kytkou podléšek;

s kytkou slunných pršků

vítáno nám buď,

zaleť s horských vršků

v každou lidskou hruď.

Proměň bílé pláně

v milou zeleň niv,

kočičky viň zdobné

v mladé proutí jiv;

proměň v bílé květy

stromů sněžný sen,

aby krásou všechen

svět byl opojen.

Jaro, milé jaro,

už se z toulek vrať,

dlouhé zimní noci

vnad svých kouzlem zkrať;

zrak tvůj fialkový

a tvůj růžný dech

jas a radost snesou

v ňadra lidí všech.