Touha po moři.

O což moji snové o moři jsou krásní,

ač je posud znám jen z popisů a básní,

nikdy nepoznal jsem, kterak kouzliť umí,

jenom v snách je vídám, jak se dme a šumí

a jak imponuje v kráse neskonalé

bytosti mé lidské, slabé tak a malé.

Touhy moje k němu jako orli pílí –

o zda je kdy spatřím na krátkou jen chvíli?

Ach je mi tak smutno jako vězni – králi,

přezírať když nesmí zemí svojich dáli,

stejně, stejně velké je to moje hoře,

že jsem neuslyšel dosud zpívať moře,

nezřel, když jak hory vlny v bouři hází –

Moře, moře ještě písni mojí schází,

a pak teprv směle v zápas jíti může

o vavřín a hvězdy a o slávy růže!