TOUHA ZIMY

Obloha modrá jest a velebná a čistá.

A bolí-li co, však to přebolí.

Já, křesťan v pochybách, já, hříšný moralista,

dnes vyšel bych si širých do polí.

Do širé planiny, kde bělají se sněhy

a splývá se vším cesta daleká.

Do moře truchlého, jež nemá žádné břehy,

do pouští severních, kde není člověka.

Bez hlesu, bez vanu tu leží země stará.

Jdu, malý trpaslík, červ pouhý v obzoru.

Nad léta bílý žár, nad pestré květy jara

je slavné ticho velkých mramorů...

Něco jsem zapomněl a nad něčím jdu němý.

Zemřela hořkost, nových dojmů hlad.

A hledím dojat v nepohnutou zemi,

v klid grandiosní zasněžených lad.