TOUHA ZNAVENÉ DUŠE.

„Když Svět tě znaví a zraní,

když cítíš bolest pout,

kam chtěla bys, duše, kam chtěla bys, duše,

kam chtěla bys plout?“

„„Kams v zámořské kraje,

kde jinak vše zraje,

kams do daleka,

kde něco jiného, krasšího lásku mou čeká –

tam chtěla bych konat svou pout...““

„Když Země stíží Tvá křídla,

tobě, jež miluješ let,

kam chtěla bys duše, kam chtěla bys duše,

kam chtěla bys spět?“

„„Kams v nesmírnou výši!

Přes věcných hvězd říši,

přeletět celé nekonečno:

A v krásnější, světlejší, světější, vysněný svět,

kams v samo Věčno –

tam, kde se touha má na věky ztiší,

tam chtěla bych, chtěla doletět!““