Touha.

Tam za hory za zelené

Mysl moje zalétá,

Kde mé kvítko vyvolené,

Květ mé lásky vykvětá.

Jaro vábné kvítí seje,

Na háj stinnou zeleň leje;

Slavík srdcejemně zpívá,

Všecko k rozkoši vyzývá.

Touha má však za lesy

Volá: Milenko! kde jsi?

Abych získal srdci míru,

Uvrhnu se do plesů,

Do hlučného lidstva víru

Stesk a touhu zanesu.

Hebkým krokem vše se točí,

Radosť plane se všech očí,

Skočný trojměr svůdně kývá;

Všecko rozkoší oplývá.

Tiše hledě na plesy

Vzdychám: Milenko! kde jsi?