Touha.

Tmavého jezera

Hlučné vření,

Jak se pění,

A o půlnoční chvíli

Ze vší síly

Mocně, všemocně

K břehu se vine,

Vezdy jen k břehu;

K břehu – k břehu:

Věčné to přilévání,

Zase odtékání –

Ach! marné to lásky

Marnější lkání!

Rozpoutaných větrů

Bezmírné vání,

Z východu k západu

Nestálé se hnání,

Teď k jižní poušti,

Teď k severnímu sněhu,

Teď v skalách, teď v houšti,

Teď k moři, teď k břehu;

Věčné to se hledání,

Nikde se nesetkání:

Ach! marné to lásky

Marnější lkání! –

Listí svadlé

– Zelené naděje

Zklamané, spadlé –

Se větví třese

Mi na cestu

Podzimní vír.

Mrtvého listí

K hrobu se hnání,

„Kde mír a poklid?“

Věčné se ptání,

A při zemi, ach, při zemi

U mateřského klínu

Tolika stínů

Pohřebných si

Žalmů šeptání:

„Haleluja!

Hosiana!

Ve smrti k životu

Blahé povstání!“

Zemřelého štěstí

Není to lkání: –

Věčnosti lásky

V smrti poznání! –

Duše, má duše,

S vlnobitím tvým

Myšlének proudících

Nesmírlivým:

Ty jsi to jezero!

City, mé city,

S věčným svým toužením,

S hnáním se stále

Dále a dále:

Vy jste ty bouře!

Srdce, mé srdce!

Kéž by bylo listem

Se stromu kanoucím,

Vadnoucím –

Mroucím! –