Touha.

By Fanča Knauerová

Touha snáší kruté chvíle

a přeje vše, co vábí nás,

neohlíží se, zda nám to milé,

či snad někdo trpí z nás.

Touha má své časté provinění,

neuznává, co kdy možné jest,

rozháranost srdce a blouznivé snění,

nečiní touhám právě čest.

Každý člověk cítí svoje touhy,

by zlepšil si ten život svůj,

ale dříve mysli, zdaž tvé snahy

by upevnily jistě osud tvůj.

Tvoje touhy snadno zlepšit,

nežádej však, co pro tě nemožným,

tím své touhy nehleď zhoršit,

přej si to, co jest ti potřebným.

Pak na tvé touhy nehleď více,

vzmuž se k dílu silou svou,

nepovol, vše druhé zmizí lehce,

a najdeš ve všem radost svou.

Pravé jen přání doufej získat,

to tě jistě nezmýlí,

nad svým žitím pak můžeš výskat –

že tě ty plané touhy opustily.

Neb co ti není usouzeno,

nedocílíš sobě nikterak,

vždyť vše jest pro tě již ujednáno

a ve zlém horšímu – ujdeš častokrát.