Touha.

To slovo lásky, jež jsem promluvil,

by vaše ústa řekla ke mně jednou,

než přijde bolest, jíž bych souzen byl,

než moje líce v umírání zblednou!

Být zbaven strastí, prokletí a pout,

těch, jimiž srdce věčně sklíčeno je,

v své náručí vás jednou přitisknout

a šeptat šťasten: „Na věky jsi moje!“

A potom zhynout jak těch květin dech,

co ve vlasech vám večer umírají,

a cítit ještě, kterak v smutných snech

ty krásné oči pro mé mládí lkají!