TOUHA.

Kvete jabloň, kvete,

růží zardívá se,

jak ty, moje milá,

v prosté svojí kráse. –

V lese temná jedle

k modru hlavu vzpíná,

což mi tebe, drahý,

strom ten připomíná! –

Jabloňko má milá,

přijď k své jedli v lesy,

vždyť tvé mladé srdce

samo zasteskne si! –

Jedle moje hrdá,

přijď sem ke mně v sady,

což tě moje oči

uvidí tak rády! –

Letí časy, letí

v nekonečné moře...

Což ta touha lásky

přinesla juž hoře!