TOUHA.

Přijď ženo má, již neznám, brzo, brzo,

přijď chvíle klidu ještě zavčas, zavčas,

přijď moje mládí ještě před mou smrtí!

– – – Proč vždy jen ťukáš, vzpomínko má plachá,

víš, rád bych otevřel, jen nemít okov, řetěz – – –

Proč nevkročíš se sestrou svojí tuchou?

Tak někdy se mně zdává – – – To vím dobře,

to již jsem viděl, znám to – – – Ale odkud!?

Snad z minulého žití. – Možno, ale důkaz!

Tak leccos v řádkách žití škrtnu, nečtu – – –

Vždyť k tomu vrátím se – – – Leč kdy a kde jen!?

Můj cit to ví. – Já neznám život jiný. –

– – – Přijď ženo má, již neznám, brzo, brzo,

přijď chvíle klidu ještě zavčas, zavčas,

dva spíše snad si na vše vzpomeneme! – – –