Touha.

Moje sny daleko odlétly,

daleko k modrému moři!

Slunce květ hýřivě rozkvetlý

v podivných barvách kde hoří.

Oblaka plná kde písní jsou

o mámivém nekonečnu,

a vlny melancholickou hrou

o sladkobolném sní věčnu. –

Tam na břehu za nocí zářivých

v předtuše vysněných rájů

vyčkají příchodu lodí svých,

by odpluly do jiných krajů!