TOUHA.

A touha trvá, dokud trvá žití. –

Jen mrtví v hrobě leží bez přání,

však živé každý úder žilobití

od mety k metě dále pohání.

Jeť život životem jen v doufání;

to chléb, jenž hladovící duši sytí,

toť onou bájnou Ariadny nití,

jež bludištěm nás vede ve tmáni.

A na konec, když slzou skropená

již hořkne v ústech poslední nám skýva

a noha zemdlí trním zraněná,

na neznámého moře pustém lemu

si mlčky usednem. Však touha zbývá,

kams přec jen doplout k břehu vzdálenému.