Touha.

„Prázný svět – mé srdce plné

krásy jiných světů sní;

hluchý svět – v mém srdci zvučném

božských písní hlahol zní.

Temný svět – v mém srdci plamen

jest jak jemné hvězdy svit;

krutý svět – v mém srdci jarním

květe luzné lásky cit.

Eteře ty vševědoucí

srdce mé se tebe ptá,

zdali vesmír v nekonečnu

pro ně někde stánek má?“

„Krásná děvo, vesmír šírý

pro tvé srdce má svůj svět –

lidé svět ten zovou hrobem,

k němuž květ svůj sklání ret.“