Touha.

Přes pole letěly vrány

nad vlhkou, omladlou zemí.

V tom našem rozrytém koutě

těsno tak, úzko tak je mi.

S bělavým obláčkem dýmu

za obzor vlaky se řítí,

Ty tu tak s úzkostí čekáš,

oči ti dálkami svítí.

Po naší planince letí

bělavý obláček dýmu – –

Vlak někam řítí se v dálku

a já tu úzkostí dřímu.