TOUHA.

Lidská touho! Kde tvé věčné zdroje jsou?

Jak jsi škrcena a sklána ve jhu tmou!

Jakými se mračny probíjíš?

Na křídlech jen vlastních vzdechů spíš!

Vládly kdysi víra, láska s nadějí...

Mrtvy všecky v egoismu závěji,

tys jen zbyla – věčný světa ruch –

vzrosteš na vůli – a pak jsi bůh!