Touha.

Oknem otevřeným do májové noci,

stoupá ke mně vůně zeleného mlází –

slavík rozzpíval se a v mém srdci druhý...

Cítím, kdosi ke mně do mé jizby vchází.

Hebkým, měkkým krokem jako večer máje,

jako vůně, kterou dýší květy bílé –

na rtech, vím, se chvějí první slova písně,

májový žeť večer, lásky že jest chvíle.

Hrdličky hlas chtěl bych slyšet z bílé šíje,

zavolání jména mého s jménem Tvojím,

hvězdy jarních nebes ve dvou spatřit očích –

Srdce poplašeno, ohlédnout se bojím...

V tom jak měkké paže by mne ovinuly,

polibek jak vzplál by na mých ústech dlouhý...

V hrudi dech se krátí, mdloba údy jímá – –

v objetí se chvěji nevýslovné touhy!...