Touha.

Jaro letí zahradami,

letí poli, letí lesy,

kde však moje zlaté mládí,

krásné mládí moje kde jsi?

Bílý květ již prozařuje,

ptáčkové si hnízdo staví,

něžný mráčku, v bílé výši

zastav jaro u mé hlavy!

Pozdě je, již po klekání,

rudý západ dohořívá,

a kolem mých bílých skrání

hasne světlo – noc se stmívá!