TOUHA.

Tvým!

toť touhy mé sen nejsladší,

to plamen, jenž mě sžírá;

to stesk,

jenž nikdy neumírá.

Tvým!

Když srdce musí milovat,

je tobě zapaluji;

tys ráj,

kam běh svůj naměřuji.

Tvým!

Je tobě posvěceno vše,

nic nenazývám svojím;

bys chtěl,

se v hloubi duše bojím.

Tvým!

tož oltářem i obětí,

kam patříš, Usmívavý;

ach, být

jen stupínkem tvé slávy.

Tvým!

to meta sladce vábivá,

a tryskem dnů tak blízká;

to smrt,

z níž věčnost Lásky tryská.