TOUHA

Mám podzim rád. V les, louky, pole, nivy

v chladu a mlhách se teskný nádech vkrad.

Morana suchá z dálky v kraj náš civí,

krev kape se stromů... Mám podzim rád.

Večery smutné. Touha krajem těká.

Sežloutla řeka listím spadalým.

Jez pění se a pod skaliskem vzteká

a slunce hřeje svitem nedbalým.

Kraj v páry zhalen. Červánků pruh zniká.

Dvou očí zář zřím s břehu potoka.

„Jen ty být můžeš laní poustevníka!“

Noc padla v kraj a slza do oka...