TOUHA

Slunce zeleň svým plamenným chlebem

ze země vyvábilo.

Ve vlažném vzduchu pod modrým nebem

jaro se smálo až milo.

Lichotnou mdlobou chřípí se chvěla.

Slečinky ve světlém šatě

spěchaly vykoupat mladá svá těla

v slunečních paprsků zlatě.

Sukně ve vánku poletovaly

svírány útlou pěstí,

a černé oči vypravovaly

pohádku o tichém štěstí.

A lásky bůžek okřídlený

pojednou seděl v tvém bytu

a nad srdcem tvým nachýlený

dmýchal v popel tvých citů.