TOUHY

Z potůčka, jenž se blyskotá,

ční metlic různé květy,

roj mušek nad nimi v slunci hrá,

své tance slaví a vzlety.

Rej nahoru, dolů a do sebe –

tak život krátký si krátí,

hned radostí vzlétly by do nebe –

i slunce se musí jim smáti.

A všecky mušky nadšeně

chtí získat květiny lásku,

a posloucháš-li upřeně

i zpěvy zaslechneš hlásků.

Leč květina stojí tak vznešená,

tak vážná, pyšná a chladná,

z těch mušek všeckých, co jich zná,

ji nezvábila žádná.

Jen stále, stále horuje

o jednom tulipánu,

jenž jednu lilji zbožňuje

v zahradě velkých pánů.