TOULKY DUŠE.

Když vzbudil jsem se ze snů dnes,

já ptal se: Duše nestálá,

kdes byla v noci, odpověz,

kde, tulačko, ses toulala?

Já – řekla duše potichu –

jsem honila se nivami

a z květných pila kalichů

tam nápoj, který omámí.

A, sestra nočních motýlů,

jsem snášela se potají

zlatého květin do pýlu,

jež pouze v noci pukají.

A v tůních jsem se koupala,

jež v hloubi lesů ukryty,

a na třtinách se houpala,

když blýskly luny zásvity.

Tam, lekníny kde bílé sní,

jsem s vílou hrála veselá,

jak holub stvoly měsíční

si vlákna v hnízdo snášela.

A prohlédla jsem kouzel moc

a s netopýry těkala

a se sovou jsem v tichou noc

tam, kde spal mrtvý, plakala...