TOULKY PODZIMNÍ. (V. Zvonce v mlze.)
Krav zvonce v mlze zpívají,
jich stáda nevidím,
neb třásně mlhy splývají
až dolů k nohám mým.
Tak podivně, tak měkce zní
těch zvonců snivý hlas,
až mlha spadne, počkej, s ní
tvé slunce vzplane zas!
To zvonce ty mi zpívají
a jak jdu v mlze dál,
mé touhy v dálku splývají
a s nimi též můj žal.