TOULOVEC.

Zderazské skály duty jak pec,

v Zderazských skalách skryt Toulovec,

jej rázně za zbojnou práci

hněviví honí Hanáci.

V Zderazských skalách těžká je seč,

Hanáci jdou raděj na Proseč:

„Prosečtí, dnes vám běda všem,

mořili jste nás s Toulovcem!

Nepovíte-li, kde je váš pán,

Proseč vám sžehnem se čtyř stran,

zajde vám loupež, zajde už,

zkrotnete, lotři, s mužem muž!

Neřeknete-li, škůdce kde ten,

kohout vám přilítne na hřeben,

červený kohout, větší všech,

zkoupá se Proseč v plamenech!

Veselý bude to hodokvas;

více nás třikráte nežli vás,

máme sto cepů, tři sta pik,

by z ohně nikdo neunik’!“ –

„Neví z nás nikdo, kde Toulovec,

a kdyby věděl, nepoví přec,

v Zderazských lesích snad loví,

nebo si při víně hoví!

Nedbáme, nemáme strachu moc,

hlídáme po městě celou noc!“ –

„Hlídáte pozdě; v domech svých

máte už podpálený vích.

Slyšíte s věže smutný zvuk hran,

Proseč už plápolá se čtyř stran,

na poplach zvon váš burácí,

pomstili se vám Hanáci!“ –

Ze skal zřel na požár Toulovec:

„Palte, já vám však unikl přec,

Hanáci, chámi, s lidem svým

za týden vám to oplatím!“ –

„Nepřijdeš víckrát, budem’ mít klid,

v plamenech shořel všechen tvůj lid,

pobit je zbytek všech tvých rot,

lotrovstvím rost’ jsi, ohněm zkrot’!

Rozluč se s mečem, pokání hleď,

v kutně a škorních u bible seď,

modli se svící při šeře

v Litomyšlském klášteře!“