TOVÁRNÍ KOMÍNY –

Do mračen vysokých, jež ku obzorům letí,

jak hradby temnavé se k slunci valící,

komíny tovární, ti gigantové kletí,

ční – zpupné hlavy své v dým dusný halící

a tvrdým pohledem v kraj zubožený hledí,

v němž píseň na retech se mění v úpění,

kde bílí otroci se potácejí bledí,

jichž skřeky zoufale zní v strojů supění.

Jak charé příšery se halí v cáry kouře,

jímž vichr pohrává a v dál s ním ulétá –

jim hudbou zvonivou je temná strojů bouře

a tak tu trčí dál – od léta do léta.