TOŽ PŘECE.

Třpyt rosy duhové tkal na trávníku koberce.

Oh, jitro zářivé! Slunce již vyšlo. Spící vstali.

Za horou dětské výkřiky, jak sladké kadence,

zaznívaly.

A měl jsem velkou radost z jásavých těch hlasů:

Tož přece někdo je, kdo jitro pozdravuje,

z něj těší se jak hospodář ze zlatých klasů,

tož přece mládí toužebně po slunci ruce rozpřahuje.

Hoj, mládí!

Ať hlas tvůj zaletí na všechny strany!

Hoj, mládí,

čas k pozdravům nového dne je svrchovaný.

Den nový vzchází a nové slunce je na pochodu.

Ať, mládí, od pólu k pólu zaletí

a od západu ku východu

tvůj výkřik, nového jitra pozdrav a staré tmy prokletí.