TRÓFÁ SI.

By Karel Dostál-Lutinov

Pod našema oknama

padá z ruže květ –

ten náš Nácek s fósama

měl jož děvčat pět,

za chvilečko žádny

děvčátko pořádny

nebode ho chtět.

Za našema homnama

vrbo sekajó –

nechce-le mě žádná,

ať se nevdajó.

Šak one mě jednó,

až jim ruže zblednó.

proset nechajó.