Tradidit mundum disputationi eorum.

Na jiném okně v oblouk rozepjatém

sta mudrců nad atlanty a glóby,

ti měří kružidly, cos v knihách robí,

a disput vedou nad lebkou a hnátem.

A vedle nahý muž, jenž tesá dlátem

a skálu čnící k nebi marně drobí,

pak známé dítě, symbol lidské mdloby,

přelévá miskou moře s marným chvatem.

Ó těžká pravdo! Co tu shon a trudy?

Co práce, pot, co domněnky a bludy?

Líp hoch má, jenž se za motýlem honí.

Teď otevřel kdos dvéře – lépe jesti

zřít v hnízdech ptačích, že je vskutku štěstí,

že kvetou jabloně a bez že voní.