TRAGEDIE.

Zavřel jsem okno... Usedněte!...

Já nikdy zraku nesklopil...

Co zničeno, to nepokvete...

Tu tragiku jsem pochopil...

A slunce kdes je za horama

a bůh ví sám, kde naše sny...

Jen samá hořkost zbyla s náma

a kohos chechtot vítězný...

Však my se, Marto, nelekáme,

a – viďte – noc nás neděsí?

Co máme, bez lítosti dáme

pod šedivými nebesy.

A že se už snad neuzříme?

Je konečně to trpká věc...

A smrti srdce zasvětíme...

Však přirozeně: na konec.

Jsme oba ještě, Marto, mladí...

Leccos nám život může dát...

A k svému právu krev vždy svádí...

Já nechci, Marto, zazlívat...

Povstal jsem tiše... V její oko

jsem zřel a zraku nesklopil...

V něm nenávist je přehluboko...

Já její smutek pochopil...