TRAGÉDKA.

Má Werthera, jejž kreslil Chodowiecki,

i Slevogtova Dona Juana.

Zná obou reků v škále city všecky,

hoře i slasti chvějná membrána –

Je kouzla plna zašlá romantika,

i časů nových přelud mátožný.

Nachový plášť a pod ním skrytá dýka.

O lepším světě velkých duchů sny –

Klid zraňuje a hrůza vane z ticha,

leč vábit umí brána kláštera.

Jak žhnul as pocel Girolama-mnicha,

jenž askese byl sama příšera?

I v pekel propast... k nebeskému trůnu

chtěla by donést zkumné plameny!

Až k šílenosti napnout vášně strunu,

vše dáti v plen pro úsměv kamenný,

jenž v tváři Krásy z Nesmrtelna svítí,

jím požehnána jíti do věků.

Být dárkyní, jež Dobra jiskru vznítí,

již bozi skryli v srdce člověku!