TRAGICKÉ ŠTĚSTÍ

Dávno už srdce mé zhořklo, dávno se prozradilo,

leč dneska v nadšení mohu snad zvednouti ruku?

Na bránu života pro tebe, veliká lásko, dnes tluku.

Nechť hřímají povodně světa a kvete jich nádherné dílo!

Na každý okamžik zavěsit všechnu vymyšlenou tíži

už netřeba pro úsměv prázdný a koketně lichý.

Pro svoji spásu již nikomu nezradím nutné své hříchy,

jež se všech stran s ovocem zralým se ke mně teď blíží.

Buď pochválen bůh, všichni svatí a světice s nimi!

Smekejte klobouk dnes, pánové – štěstí jak s neštěstím srůstá!

Žízní kdes horečná ústa a půlnoc zoufalstvím hustá,

po krásném gestu dlaň horká s prsty přeraženými...