TRAGICKÉ ZJEVENÍ

Na poušti leželo kdes mnoho lidí,

již skoro chřadnuli, bědujíce.

Jen dívka spanilá

s bezmocným hnědým zrakem

žíznila mlčky, neboť nežli žízeň

byl palčivějším blahý její soucit...

Tu stanul, z žhnoucího vyrostlý obzoru,

před tímto lidem cizí muž:

ten nabídl jim ukazováček.

Z chvějícího se konce řinula se

veliká kapka krve, řinula se, visela a padla,

do písku padla;

udiven na cizího muže hleděl lid.

Ten stál a stál, kapka padla po kapce

do písku z jeho prstu;

a vždy, když vytrysk rudý pramen,

On hrůzou bledl, ti však žasnuli,

a zaúpěli někteří: vysmívá se nám...

Tu vzkřikl hlasně s posledním svým žárem:

Tož pojďte přec a pijte! pro vás dokrvácím.

Však ona dívka pravila, když zmíral:

Ti chtějí vodu...