TRAGICKÝ ZÁPAD

Vzplál hořem večer; trudný nach

se plížil v osiřelý sad.

Ven z okna v šerých myšlenkách

jsem zmlkle zíral na západ.

Dnů vzpomněl jsem, kdy jiskřící

vzduch jarou ptačí hudbou zněl

v sad mladých snů mých, tisíci

jenž keři růží vonět chtěl.

I bylo mi, jak někdy je,

když smutek žití otráví

a z rány skryté vylije

se osudný proud krvavý.