TRANQUILLO.

Zda mám Tě rád? Ó, pojď a přichyl skráň

na srdce mé a slyš, jak mocně bije,

a bílou ruku svoji vlož mi v dlaň,

a druhou oviň měkce mi kol šíje,

a zahleď se mi v oko, jako laň

zří do pramene, z něhož sílu pije.

Ó, kéž můj vroucí pohled řekne Ti,

jak duše má to dobře ví a cítí,

že jen Tvou láskou se zas posvětí,

že z Tvojich úst jen mír zas mohu píti,

a na Tvých ňadrech, ve Tvém objetí,

co život vzal mi, mohu zapomníti!