TRÁVNÍKEM SMARAGDOVÝM

Trávníkem smaragdovým

jsme šli a šli.

„Cos krásného ti povím!“

,Rci, doufáš-li?‘

Šla zeleň, slunce zlato

a modro vod,

mé srdce s jeho spiato

v ten doprovod.

„Já nejen doufám, věřím,

že dojdeme

k tajemným našim dveřím,

otevřeme.

Náš domov tam již čeká

snem svítícím,

je chvíle nedaleká,

kdy budeš mým!

A chci ti ještě říci

cos krásného...“

,Ne, srdce milující,

žij bez mého.

Jak kámen na dně vody

je nezvěstné,

měj, srdce, lásky hody

jen bolest –ne!‘

Trávníkem smaragdovým

jsme dále šli...

„Co nastane, ti povím:

tma – zhasneš-li!“

Tma po zemi i nebi

se prostřela,

jen v srdci žhnuly hřeby,

krev hořela.