Třeba je můj život

Třeba je můj život

vzdálen každé bouře,

zmítá se krev moje

ve divoké vzpouře.

Vichr prudké vášně

ku skokům ji žene,

v děsné ryky rozdme

vzdechy udušené.

Dějů proudy slýchám

v bujném kataraktu

a mé srdce plesá

volně k jejich taktu;

těší se jim, zpěvům

matčiným jak děti,

jásá svoje věštby,

ač snad k spádu letí.