Trenčanské chaloupky.

Pramaloučké chaloupečky

kol trenčanských strání,

že bysi ta okénečka

zakryl svojí dlaní,

že bys mohl nízkým kochem

hleděť ke kozubku,

ba že bys ji odnes každou

jak ořešnou slupku.

Jdešli kolem po záprsni

a stanešli v kroku,

mile na tě mendel dětí

hledí při obloku,

baculatá líčka kryjou

prsténcové vlásky,

v ústkách plno usmívání,

v očkách plno lásky.

Avšak hlasli zvonkový tě

do jizbičky vloudí,

zjásá se ti před očima,

ba i v ňáder hloubí:

všecko se ti k srdci tiskne,

všecko se ti líšká,

plna přísloví a hádek

je ta malá chýška.

Tu pojednou na tě svitnou

tak čarovné oči,

že se v raz jak mlýnský kámen

tvoje hlava točí,

a zdraví tě tak dojemně

růžovitá ústa,

že myšlence po křídélci

z obou stran vyrůstá.

A ta letí domů, zpátky,

plna sladké ťarchy,

jako sivá holuběnka

Noemovy archy:

kéž okénce jenom chutě

každé otevře se,

vždyť nadějě olivovou

ratolístku nese!