Třeskutý mráz. A země kol se jiskří

Třeskutý mráz. A země kol se jiskří

jak drobný odlesk hvězdné oblohy.

Starými lesy po silnici vzhůru

vnikáme v ticho noční pohody.

Do staré romantiky obléká vše

bleďoučký měsíc zkřehlým svitem svým.

Tu a tam šustne cosi v zmrzlém listí

pod černým jehličnatým stromovím.

Komorní Hrádek v tvrdém spánku zimním

jak zámek zakletý je z pohádky.

A Tys tu se mnou, moje Bílá paní,

Ty přízraku, jen pro mě přesladký.

Jak obvykle Ti říkám: Drahá, drahá!,

svou rukou hřeji chladnou ruku Tvou.

Jsem chudý rytíř z pohádky té krásné,

jenž ztratil duši s tajnou nevěstou.

Je k ránu již. A brzy kohout vstane

kdes na Vranově ke kuropění...

A já mám zlost, když soudruzi jsou hlučni

a předčasně mě ruší ze snění...