TŘEŠNĚ.

Poslouchej, dívčinko mladá,

květ stromů zvolna už padá.

A jaro odletí spěšně,

na větvi zardí se třešně.

Ovoce sladké a rudé!

Čí tahle třešnička bude?

A přijde mládenec, ptá se:

„Pro koho’s uzrála v kráse?

Sládneš-li, třešničko, pro mě?“ –

Nezhrdni, přikývni skromně!

Nenech ho trápit se mukou,

padni hned do jeho rukou!

Nechtěj se z pýchy ho zříkat,

mohla bys jedenkrát pykat!

Snad přijde druhý i třetí –

ale čas úprkem letí.

Pel mládí odvane spěšně,

vyschne a sestárne třešně.

Se smíchem půjdou kol chlapci –

snědí tě, třešničko, vrabci!