TŘEŠNĚ.

Dvě mladé třešně před oknem mi zkvetly.

Tak cudně čistý jest jich květů sníh,

jak ze závojů by to svatebních

dvou bílých nevěst zíral pohled světlý.

A římsu okenní mně obepletly

zátopou lupenů. A kvetou. Ramen svých

běl rozpjaly do dálek špinavých,

kde na obzor se černé mraky sletly.

Ó škoda vás, vy mladé třešně bílé!

Nač zaplály jste květy v těžký města dým?

Ten udusí vás za nejbližší chvíle!

Váš pozdrav čistý nadarmo zde září.

Nač vykvetly jste dílnám bouřícím

a černým komínům a tvrdé tváři?