TRESTNICKÝ HŘBITOV

Za Zelenou Liškou

hřbitov s bílou vížkou,

hřbitov holý, opuštěný,

vítr vrzá mřížkou.

Rostou v koutech blíny.

Do žlutavé hlíny

poutník skryt tu, unavený,

dřímá jako jiný.

Zřídka kdy sem vkročí

muži chmurných očí,

druha do té hlíny vloží,

slza v řasu skočí.

Zvonek rozpláče se,

aspergil se vznese,

plaše vzlétne ptáče z hloží –

zas vše zamlkne se.

Smrti, družko milá,

víš ty, koho’s skryla?

ve tvém klíně dřímá skryta

hlava provinilá.

Hřešil, až Bůh bránil,

každý se ho stranil –

s jara na tom hrobě vřesném

pták si hnízdo schránil.