TRH V SEVILLE.

Jest mladé děvče ze zlata,

ze stříbra žena vdaná,

však z mědě vdova dojatá

a věčně uplakaná.

A stará, ptáš se, babice –

ta valně klesla v ceně,

jest ze železa stařice,

ba míň a ještě méně!

Kdo nezřel Sevillu, perlu měst,

o světě pranic neví;

tam scházejí se, trh když jest,

ty nejkrásnější děvy.

Loď velkou vypravte mi v chvat,

chci po vodě tam jíti,

na dav se dívat a se smát

a mladé víno píti.

U Matky boží! – V tvář a bok

mne štípl kdos a v líci,

jen ještě jednou! Dám se v skok

to tatínkovi říci!