TRHANOVSKÁ BALLADA

Zní hromu hlas, plá blesků jas

a bouří duní širý lán,

zní číší zvuk,

zní hlasů hluk. –

To hody slaví Chodů pán.

Hrom divě řval, blesk v skály pral,

a tajně chvěl se temný lán,

a blesků jas,

ozářil kvas,

jejž hostům schystal Chodů pán. –

„Nuž pohár výš, zni hlasněj' číš,

připíjím proroku k zdraví,

neb, páni, dnes

ta chvíle jest,

kdy zhynu, jak prorok praví. –

Leč pokál zní, a zpěvy hřmí,

já věru se nemusím chvíti,

Ó Kozino,

ty hrdino!

Dnes že mé skončeno žití?

Již jako sen zde rok a den

a při hodu vesele sedím,

a výš a výš

svou zvedám číš,

a s výsměchem ve tvář tvou hledím...“

Třesk! Rána zní, – a sál se chví,

blesk hodovníky mráčí,

a chvílí tou

komnaty tmou

bělostný Kozina kráčí...

Zmlk' číší zvuk, ztich' hlasů hluk,

a z hloubi oddech' širý lán...

Ztich' zpupný hlas,

zhas' blesků jas –

neb mrtev ležel Chodů pán...

Jak mečem přetnut kvasu proud,

a každý šeptal: „Boží soud...“