Tři doby lásky naší.

Když jsouce oba svobodni,

jsme spolu jen tak hráli,

Ó snové lásky lahodní!

tuť oba jsme se smáli.

Později, když jsem zub strojil

svatební na koláče,

tuť já sic plný smíchu byl,

leč ona plna – pláče.

Teď skončeny jsou líbánky

a záhy tak, pohříchu,

já spouštím nyní moldánky,

kdež ona plna smíchu!