Tři keře.

Ó myrto, něžný milosti symbole

a lásky, která z mladosti vykvetá,

co nadějí se na tvé drobné

kvítečky věsí ach v jaru žití.

Ó vavříne, ty bytosti příšerná,

kdo tkne se tebe, ruka mu chvěje se,

a ledné čelo darmo hledá

polibků žhavých potom květy.

Ó cypřiši, ty truchlivý příteli,

jenž věrně hlídáš hřbitovy ztracené,

mír blahých mrtvých vtělen v tebe,

živý jejž člověk sotva cítí.

Tři keře k srdci mému tak hovoří:

„My sami jsme, nic nespojí v žití nás,

co chceš, ty po tom ruku vztáhni –

jedno jen v životě můžeš míti.“