TŘI KRÁLOVÉ

Zase září jako loni

hvězda Boží nad Betlemem;

králové tři zas se kloní

v zbožné úctě, v žasu němém.

Dary své zas vykládají,

v jesliček klín, ejhle, řadou

zlato, kadidlo zas dají,

i tu myrrhu vedle kladou.

A ten Synek usmívá se

a ta Matka blažená je,

jako loni stejně zase

na všech odlesk nebes hraje.

Však my také přicházíme

co rok, letos jako loni;

zavzdycháme, zaslzíme,

to jak vzpomínky v nás zvoní,

Pohled náš vždy zasněnější,

Betlem náš je pořád bližší;

sladký mír, jenž není zdejší,

mysl kolébá a tiší.

Blízko máme ku Betlemu,

kde nás čeká Dítě milo;

stále tíž’ nám, co dát jemu?

jen to srdce, co nám zbylo!