Tři králové.

TŘI králové vyjeli k Betlemu

ku Spasiteli našemu,

každý z nich nesl vzácný dar,

Kašpar, Melichar i Baltazar.

Když loučil se s nimi Herodes,

chtěl všechno vědět, co kdo nes’,

i děli: „Myrrhu, to a to,“ –

však dali tuze pozor na zlato.

Tři králové nebyli lakomí,

chtěli jen míti vědomí,

že tam, kde hvězdný paprsk plál,

skutečně není zemský král.

A když jsou vešli do chlíva,

kde děťátko se usmívá,

poklekli zbožně u jeslí

a dávali, co přinesli.

Zlato a myrhu a kadidlo

– to zlato bylo osidlo! –

však děcko jen se usmálo

a vše, – jen zlato nebralo.

I vzpomněli si Heroda

a děli: „To divná příhoda!

to jistě není zemský král,

neb jako všichni, hned by zlato bral!“

A panna Maria děla pak:

„Nač pokoušíte Boha tak?

leč, chcete-li něco nechat nám,

dejte to Josefovi tam.“ –

Tři králové z Betlema odjeli

zdrávi a šťastni a veseli

a děli každému, kdo měl sluch,

že v Betlemě se zrodil Bůh!