TŘI LODI

Loď „Evropu“ jsi viděl kdys, jež temně

se nesla mořem – světa řád ten vratký –

zřel’s boje v ní, vzdor, jarmo, chaos, zmatky

a velkým hlasem vzkřik: „Zhyň, rabů plémě!“

Pak před zrak věštce vyplula ti jemně

loď „Slavie“, a hlas tvůj zněl tak sladký

do bratří snah a rozporů a hádky,

neb v srdci svém vše slávské objal’s země.

A naposledy charou loď jsi zočil,

a „Věčnost“ jasně s její přídy plálo,

ty’s usmál se a klidně do ní vkročil.

A loď ta mizí, mizí... v stín se mění...

„Ó, s bohem! dík! za vše, co dal’s, to málo!...

Leč s oblak už zní hlasu tvého hřmění.